vymezení hranic je skutečně „vyšší dívčí“ komunikace

tohle většinou nejde ani těm nejostřílenějším a i zdánliví tvrďáci se na kurzech přiznávají, že tady mnohdy selhávají

v této oblasti totiž spousta věcí hraje proti nám – výchova a rodinné vzorce, které říkají, co znamená být slušným člověkem, vlastní strach ze zničení vztahů, obava, jak se ten druhý bude tvářit, když mu řeknu „ne“ nebo nějako „už stačilo“… a nakonec ještě problém najít ta správná slova, když už se k tomu náhodou odhodláme…

pravda je taková, že ti, kteří si umí včas a pohodově vymezit hranice nemusí řešit tisíc nepříjemností, které řešíme my všichni, kteří to neuděláme

pokud chceme mít vztahy, které budou dlouhodobě fungovat, je nezbytné umět říct co ještě ano a co už ne – a to i šéfovi nebo těm nejbližším